Česká republika: Petr Krňávek- Otevření hranic si lidé spíš pochvalují. I po pěti letech (Influence of the European integration on a local community)

Jesenicko – Na křižovatce stojí hospoda, o kousek dál u potoka je posezení, za ním plácek a zastávka autobusu. Vypadá to jako centrum obyčejné vesnice. Jen kdyby uprostřed nevedla státní hranice, která jednu obec půlí na dvě.

Pomyslná linie, která rozděluje Velké Kunětice na Jesenicku a Sławniowice na Głuchołazsku, ztratila na významu před pěti lety. Tehdy Česká republika i Polsko vstoupily do Schengenského prostoru. Jak se lidem v pohraničí žije dnes?

„Jako malý si pamatuji, že hraniční přechod nebyl na dnešním místě. Byl o něco výš a lozilo se přes plot. Byli tam naši a polští policisté, rozdělali plot a chodilo se přes něj. Potom část plotu oddělali, jednou za čtrnáct dní to otevřeli a chodilo se do Polska. Bylo to i kvůli tomu, že Poláci k nám většinou v neděli šli do kostela,“ vzpomíná Michal Malík z Velkých Kunětic.

Ještě před pěti lety stála u pohraniční křižovatky v Kuněticích unimobuňka, ve které sídlili pohraničníci. Kdo přešel hranici, musel se podle úředního nařízení vrátit na území svého státu do deseti hodin do večera. S tímto ustanovením se lidé z obou obcí potýkali například tehdy, když Kunětice a Sławniowice pořádaly společná setkání.

„Zažil jsem, že polští celníci čekali na své lidi, nakládali je do aut a vozili je do Nysy nebo do Głuchołaz. Bylo to něco šíleného. Zásadní je, že už ve dvacet dva nula nula nečeká polská pohraniční policie na své občany, když tu děláme kulturní akce,“ popisuje výraznou změnu, kterou „Schengen“ přinesl, starosta Velkých Kunětic Jiří Neumann.

Velké Kunětice i Sławniowice byly původně jedna obec. Díky každoročním společným akcím, které se konají střídavě na českém a polském území, se lidé opět dávají dohromady.

„Díky těmto setkáním vznikla přátelství mezi našimi lidmi a obyvateli Sławniowic a Burgrabic. Polští občané sem chodí do kostela, protože oni kostel nemají. Při tom se staví za kamarády, s nimiž se spřátelili a už nemusí mít v hlavě myšlenku, že musí do dvaadvaceti hodin přejít tu pomyslnou čáru,“ poznamenal Neumann.

Po otevření hranic se na druhou stranu rozšířila působnost zlodějských band. Z nádrží českých aut například mizel benzín a nafta. Když policie pachatele chytila, ukázalo se, že jde o Poláky. „To je negativum, ale řekl bych, že klady to předčí,“ podotkl starosta.

Lidé z Čech jezdí do polského příhraničí především nakupovat potraviny, spotřební zboží, ale i levnější benzín. „Je to super, jsme s tím spokojeni. Můžeme volně cestovat, kde chceme, za nákupy, za kulturou. Jednou za měsíc se do Polska podíváme,“ říká Svaťa Novotný ze Supíkovic. „Chodí se tam do obchodu, protože je tam levnější maso. A pěkná zelenina,“ uvažují kolem stojící lidé. „A mají tam čistou kořalku,“ zavtipkuje jeden z nich.

Obyvatelé Polska zase jezdí do České republiky třeba trávit volný čas. Například ve Zlatých Horách poznají, kdy je v Polsku svátek. Na místní rozhledně nebo v lyžařském areálu totiž hned přibude návštěvníků.

„Poláci jsou velmi turisticky založení. Ať je to Biskupská kupa nebo lanová dráha, většinu návštěvníků tvoří Poláci. Myslím si, že cestovnímu ruchu to pomohlo hodně,“ říká o otevření hranic starosta Zlatých Hor Milan Rác.

„Hlavně v zimních měsících jde evidentně vidět, že sem polští turisté jezdí lyžovat. Dopoledne tráví na sjezdovkách, odpoledne v našich restauracích. To, že jim pohyb není komplikován prohlídkou na hranicích, je určitě dobře,“ míní místostarosta Jeseníku Libor Halas.

I když si otevření hranic pochvalují téměř všichni, například starosta Zlatých Hor přiznává, že očekávání byla zpočátku poněkud větší. Třeba ekonomickému rozvoji českého příhraničí ale brání fakt, že ani v blízké cizině není ekonomická situace růžová. Například v hostinci ve Velkých Kuněticích, který leží jen pár metrů od „čáry“, tvoří hosté z Polska sotva desetinu návštěvníků.

„Poláků spíš ubývá, dřív jich chodilo víc. Protože hodně jezdí do světa pracovat. Starousedlíci chodí na své pivečko pořád, mladí pracují ve světě. Ukážou se jednou, dvakrát do roka,“ řekla hostinská Romana Babčáková.

Najdou se však Poláci, kteří jezdí do České republiky za zaměstnáním. „Každé ráno když jdu do práce, kolem mě projíždí tři, čtyři auta polských občanů, kteří sem jezdí za prací. Ale kam, to nevím,“ řekl starosta Velkých Kunětic Jiří Neumann.

„Máme ve Zlatých Horách prodejnu zeleniny a holičství, které otevřeli polští občané. Učitelka z Głuchołaz učí v naší základní umělecké škole,“ přiblížil situaci ve městě tamní starosta Milan Rác.

„Pracovala jsem za hranicí, v Głuchołazech. Měla jsem odsud dost zákazníků, které jsme znala. Soused mi řekl, že je tu místo, tak jsem se sem přišla podívat,“ vysvětluje důvod, proč se rozhodla působit ve Zlatých Horách kadeřnice Katarzyna Madera.

Do města v podhůří Jeseníků přišla před deseti měsíci. Jak se jí tu daří? „Jsou lepší i horší dny. Ale nenaříkám si,“ neztrácí optimismus sympatická živnostnice.

Petr Krňávek – Narozen 17. 7. 1986. Absolvent politologie a žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V Šumperském a jesenickém deníku pracuji 5 let, z toho 3 roky externě (kultura), na plný úvazek 2 roky (zpravodajství). V současnosti zpravodajsky pokrývám území okresu Jeseník a od začátku roku 2013 také severní část okresu Šumperk.

1 July 2013